MVDr. Lucie Veselá

Jak jste se dostala k veterinární medicíně?

Už jako dítě jsem měla velmi kladný vztah ke zvířatům. Znala jsem všechny psy v okolí, dědeček na venkově měl kočky. V létě na chalupě jsem chodila pomáhat k sousedce, která měla malé hospodářství. Takže jsem věděla, že maso ani vajíčka nerostou v chladicích pultech v obchodu, že se zvířata musí krmit, uklízet po nich, že vyžadují nějaké konkrétní podmínky k životu a péči, že každé zvíře žere něco jiného a některé věci se mu dávat nesmí. A setkala jsem se i s úrazy, úhynem v důsledku nemoci nebo porážkou na maso. A protože zájem o zvířata rostl se mnou, bylo studium veterinární medicíny vlastně jen logickým vyústěním mých zájmů.

Jak probíhá studium na veterinárního lékaře?

Jediná veterinární fakulta v naší republice je v Brně na Veterinární a farmaceutické univerzitě. Studium je šestileté, svou náročností více než srovnatelné se studiem na lidského doktora, protože student veterinární medicíny se neučí jen o jednom těle, které je stále stejné, ale učí se rozdíly v anatomii a léčbě mezi různými druhy zvířat od koně až po potkana. Navíc zvíře nemůže mluvit a nepoví, co ho trápí, veterinární lékař to musí umět „vyčíst“ jen z chování pacienta, různých vyšetření a testů. První tři roky studia jsou jen samá teorie, student bifluje ze stohů knih a skript, k pacientům se dostane až od čtvrtého ročníku. V dnešní době je chov hospodářských zvířat na ústupu, většina veterinárních praxí se zaměřuje na domácí mazlíčky, takže vůbec nevadí, že mezi veterinárními studenty (a později lékaři) převažují ženy. Ty sice většinou nedisponují velkou fyzickou silou, ale o to více jsou pečlivé, trpělivé, ochotné, obětavé a často disponují lepšími komunikačními dovednostmi.

Kam směřovaly Vaše kroky po studiích?

Po promoci jsem začala ihned pracovat v malé veterinární ordinaci v Praze. Veterinář těsně po studiích je velmi „zelený“, jeho zkušenosti jsou zpočátku hlavně teoretické a vstup do praxe bývá někdy poněkud šokující. Důležitý je vliv staršího zkušenějšího kolegy, který mladého lékaře naučí praktické postupy a fígle, které se ve skriptech nepíší. Já jsem během studií chodila na praxi na specializovanou kliniku v Brně, kde byl jiný systém práce než v malé ordinaci a chodili tam zejména pacienti se závažnými diagnózami, se kterými si v menších ordinacích lékaři nevěděli rady, takže vstup do prvoliniové praxe byl i pro mne velkým překvapením. Začala jsem se věnovat interní medicíně psů a koček, chirurgické zákroky dělali starší kolegové. Po půl roce jsem přestoupila do menší nonstop kliniky, kde jsem své znalosti vnitřních chorob dále prohlubovala, dostala jsem se akutní medicíně a učila jsem se provádět chirurgické zákroky. Po dvou letech od studií jsem opět změnila místo a začala jsem pracovat na jedné z největších nonstop klinik v Praze. Kromě urgentní medicíny a chirurgie měkkých tkání jsem dále rozvíjela své znalosti v interní medicíně, zejména v oblasti endokrinologie, onkologie a autoimunitních onemocnění. Paralelně s normální prací od roku 2009 volném čase spolupracuji s Veterinární záchrannou službou Pet-Medic jako výjezdový lékař.

Proč jste se rozhodla založit si vlastní praxi?

Přiznávám, že jedním z prvních impulsů byla touha po klidu a pravidelném režimu. Nonstop provoz je fyzicky i psychicky velmi náročný. Já jsem po osmi letech v provozu, kde jsou nepravidelné služby, noční služby a služby o víkendech, začala být velmi unavená. Uvědomila jsem si, že jsem na pokraji syndromu vyhoření a že pokud k němu nechci dospět, musím udělat nějakou změnu.

Vlastní ordinaci jsem se rozhodla založit proto, že chci zkusit svou vlastní koncepci veterinární péče na úrovni prevence. Chci být paní svého času a mít možnost realizovat své nápady a zúročit své zkušenosti.

Proč jste se rozhodla koncipovat Vetallii jako centrum preventivní péče? Očkovat přeci umí každý veterinář…

Ano, očkovat a kastrovat umí každý – ale to ještě neznamená, že to všichni dělají stejně dobře. Jak se říká: „Když dva dělají totéž, není to totéž.“ Preventivní péče je velmi důležitá, ale často velmi podceňovaná jak ze strany majitelů, tak ze strany veterinárních lékařů.

Více o tom, v čem se Vetallia liší od ostatních ordinací, se dočtete v sekci Služby.

Prozradíte na sebe něco z osobního života?

Mám 4 psy a kočku. Věnuji se chovu čistokrevných psů s průkazem původu, zajímám se o zdravotní aspekty při šlechtění a chovu zvířat. V praxi jsem se seznámila s problematikou množíren, opuštěných a toulavých zvířat, přeplnění útulků, týrání zvířat a případů zanedbání péče. Proto se snažím v této věci šířit mezi lidmi osvětu a spolupracovat s útulky na kastračních programech.

Ve volném čase se věnuji hlavně procházkám v přírodě při venčení své smečky, chodím plavat, mám ráda detektivky a ráda vařím.

Máte nějaký krátký vzkaz pro své budoucí klienty?

„Prevence je lepší než léčba – tak nás přijďte navštívit do Vetallie!“