Novinky

Objevování a možnosti testování geneticky vázaných onemocnění u různých plemen psů se stále rozvíjí, a proto v průběhu posledních let značně přibylo množství genetických testů, které můžeme u jednotlivých plemen provádět. Není to tím, že by tato onemocnění vznikla nově v posledních několika letech, ale díky lepšímu shromažďování a sdílení informací mezi chovateli, veterináři a laboratořemi dochází k častějšímu objevování dědičných vazeb u již déle sledovaných onemocnění a následně díky výzkumu k odhalení konkrétních genů, které danou nemoc podmiňují. Například o výskytu Episodic falling syndromu u kavalírů se objevují články již od 80. let 20. století. Ale až v roce 2007 byl odstartován genetický výzkum s cílem odhalit konkrétní mutaci, která toto onemocnění vyvolává. Genetický test byl laboratoří AHT uveden na trh v roce 2011.

Existence testování onemocnění Episodic falling syndrom (EFS) a Curly coat dry eye syndrom (CCDE) jsou mezi chovateli již dlouho známy, byla o nich sepsána řada článků a předpokládám, že všichni chovatelé jsou si vědomi vážného průběhu těchto nemocí, takže své chovné jedince testují a páry vybírají pečlivě, aby se vyhnuli narození nemocných štěňat.

Trochu jiná situace je bohužel u Degenerativní myelopatie (DM). Vlivem širokého zastoupení přenašečů a jejich stigmatizace se majitelé testování vyhýbají nebo „špatné“ výsledky raději nezveřejňují, popřípadě popírají závažnost tohoto onemocnění s odkazem na rozvoj příznaků až ve vyšším věku, kterého se údajně většina kavalírů nedožije kvůli onemocnění srdce.

Nabídka genetických testů pro různá plemena se postupně rozšiřuje a nejinak je tomu u kavalírů. Ke konci loňského roku byly do finančně zvýhodněného balíčku laboratoře Genomia zařazeny hned 4 nové testy na nemoci, o kterých se dříve příliš nemluvilo.

 

MCAD (Medium-chain acyl-coenzyme A dehydrogenase deficiency, MCADD)

Název onemocnění MCAD může na první pohled působit jako tajný kód nebo strašidelná zkratka, ale je to jen tím, že se původní anglický název obtížně překládá do češtiny, takže laboratoř používá raději zkratku odvozenou z angličtiny. Do češtiny by šel název přeložit asi takto: „Onemocnění způsobené chyběním enzymu acyl-CoA dehydrogenasa štěpícího mastné kyseliny se středně dlouhými řetězci“.

K pochopení tohoto onemocnění je nutné sem vložit krátké a velmi zjednodušené „chemické okénko“: Mastné kyseliny jsou součástí tuků, které jsou pro organismus nejen zdrojem energie, ale jsou obsaženy i v různých buněčných strukturách nebo slouží jako transportní jednotky pro jiné látky v těle. Mastných kyselin je celá řada a dle své molekulární velikosti (délky řetězce) se dělí na MK s krátkým, středně dlouhým, dlouhým a velmi dlouhým řetězcem. Různé druhy tuků obsahují různé druhy mastných kyselin a v odlišném množství. Jiné mastné kyseliny tedy obsahuje máslo, vepřové sádlo, rybí nebo slunečnicový olej atd. Mezi mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem (MCFA) se zařazuje kyselina kapronová, kaprylová, kaprinová a laurová, které se vyskytují hlavně v kokosovém a palmovém oleji. Pouze kyselina kapronová je obsažena v určitém množství také v mléčném tuku.

Po vstřebání do organismu je nutné MK zpracovat, aby je tělo mohlo využít. K tomu slouží enzymy, tzv. acetyl-koenzym A dehydrogenázy, které řetězce kyselin štěpí na menší části, které pak organismus dále využívá. Těchto enzymů je v organismu celá řada, mají své konkrétní funkce a některé jsou vzájemně nezastupitelné (pokud chybí jeden konkrétní enzym, neumí jeho funkci nahradit jiné enzymy).

V případě, že v organismu chybí enzym acetyl-CoA dehydrogenáza pro mastné kyseliny se středně dlouhými řetězci, je funkce štěpení těchto MK významně narušena a není možné je přeměnit na energii. Pokud se v potravě vyskytují zejména tyto druhy tuků (kokosový, palmový, mléčný) a pokud pes hladoví (má velké rozestupy mezi krmením), dochází k razantnímu snížení hladiny glukózy, poruchám koordinace pohybů a epileptiformním záchvatům, které mohou vést až k úhynu psa.

Mutace v genu, který kóduje tvorbu daného acetyl-CoA, způsobuje změnu struktury výsledného enzymu, takže postižení jedinci tvoří „deformovaný“ acetyl-koenzymA, který nefunguje a MK se středně dlouhým řetězcem neštěpí. Onemocnění se dědí autosomálně recesivně, projevit se tedy může pouze u jedince s oběma mutovanými alelami (P/P).

Nechala jsem své kavalíry na tuto mutaci otestovat a dva z nich mají výsledek P/P (postižený). Ani jeden z mých psů ale neměl nikdy klinické příznaky, které se u této nemoci popisují – a to je Bodiemu už 14 let! Oba moji psi, Dreamy i Bodie, jsou krmeni celý život granulemi, které obsahují především živočišné tuky, takže nedošlo k žádným projevům tohoto onemocnění. Podle dosavadního testování kavalírů v zahraničí je mutace v plemeni poměrně častá (cca 10 % postižených, 50 % přenašečů), ale postižení jedinci nevykazují klinické příznaky, pokud jsou krmeni stravou s majoritním obsahem živočišných tuků.

Valná většina krmiv běžně dostupných v ČR obsahuje hlavně živočišné tuky (kuřecí, hovězí, vepřový, rybí). Zařazení většího množství MCFA do stravy je v některých veterinárních studiích doporučováno jako součást léčby při onemocnění srdce, degenerativním onemocnění mozku (stařecká demence) a také v případě idiopatických epileptických záchvatů, kde je pozorován zdravotní přínos těchto MK na vývoj onemocnění. Např. u některých plemen se prokázala souvislost mezi epileptickými záchvaty a citlivostí na lepek. Tito psi pak profitují z bezlepkové diety nebo právě diety založené na tucích (tzv. ketogenní dieta) snížením četnosti či vymizením záchvatů (příkladem může být CECS u border teriérů).

Vzhledem k dalším výzkumům v oblasti vlivu stravy na rozvoj a průběh některých onemocnění lze předpokládat, že dietetická opatření na bázi navýšení obsahu MCFA budou využívána jako součást terapie čím dál častěji nejen u výše jmenovaných onemocnění, ale také v dietách určených k redukci hmotnosti nebo pro pacienty s poruchami zažívacího aparátu. Pokud vám tedy veterinář doporučí pro vašeho kavalíra dietu s vyšším obsahem MCFA (např. Purina Neurocare, Purina Cardio Care, Hill’s Prescription Diet Metabolic či některé další), nechte svého psa raději nejdříve otestovat na mutaci MCAD. Seznam krmiv s vysokým obsahem MCFA je na konci tohoto anglicky psaného článku: cavalierhealth.org/mct.html

Shrnutí: Tento test nepovažuji pro chov kavalírů za stěžejní. Nebála bych se zařadit do chovu všechny jedince, bez ohledu na výsledek testu. Je ale velmi užitečné vědět status svého kavalíra s ohledem na jeho zdravotní stav a optimální výživu.

 

Xantinurie II typu

K pochopení tohoto onemocnění potřebujeme nejdříve malé „biologické okénko“, protože postihuje močové cesty a ledviny tvorbou močových kamenů.

Ledviny jsou taková „čistička odpadních vod“ organismu, prostřednictvím které se do moči vylučují nepotřebné a často i toxické odpadní látky, které tělo již nevyužije a mohly by mu škodit. Zároveň ledviny udržují v těle rovnováhu vody tak, aby nedošlo k zavodnění nebo naopak dehydrataci. V ledvinách se vytváří moč, která je prostřednictvím močovodů svedena do močového měchýře, kde se hromadí a při močení odchází močovou trubicí z těla ven. Pokud vše správně funguje, moč je vodnatá a neobsahuje žádné viditelné částečky.

Onemocnění močových cest a ledvin může mít různé příčiny i projevy. Jedním z častých a velkých problémů je i vznik močových kamenů (tzv. urolithiáza). Nejčastěji u pacientů nacházíme struvitové a oxalátové kameny, které se mohou vyskytovat u psů i koček bez plemenné a pohlavní predispozice. Vznikají z látek, které se v moči běžně vyskytují v rozpustné formě. Na vzniku kamenů se obvykle podílí kombinace více faktorů, např. dlouhé intervaly mezi venčením, nevhodná strava, stres, chronické záněty močových cest a další. Při správném pH moči (kyselosti) jsou odpadní látky v moči rozpuštěné. Pokud se změní pH moči, mohou se rozpuštěné látky začít srážet a tvořit močové krystaly, písek a kameny. Změnu pH moči může vyvolat nevhodné složení stravy i neléčená infekce močových cest. Riziko vzniku močových kamenů zvyšuje také nadměrné množství některých látek v moči, které se pak snadněji vysráží do podoby krystalů. Krystaly a kameny se nejčastěji tvoří v močovém měchýři, mohou ale vzniknout už v ledvinách. Způsobují časté, obtížné a bolestivé močení, výskyt krve v moči a opakované záněty močových cest (bakterie rády na močových kamenech „bydlí“ a jsou tam špatně dosažitelné pro antibiotika). V nejhorších případech může dojít k zablokování močových cest kamenem s následnou neschopností močit, což je akutní život ohrožující stav, který je nutné řešit včasnou operací a odstraněním překážky. Léčba těchto onemocnění je složitá, zdlouhavá a v některých případech celoživotní. Je nutné identifikovat a vyléčit infekci močových cest a nasadit vhodnou dietu k prevenci precipitace nových krystalů. V případě vzniku nerozpustných kamenů nebo blokády močových cest je třeba jejich chirurgické odstranění. Pro majitele i veterináře je léčení takto nemocného zvířete dlouhodobý a frustrující proces, v mnoha případech s recidivami i přes správně nastavenou léčbu.

Kromě těchto běžných, geneticky nepodmíněných onemocnění s tvorbou močových kamenů, se objevují u různých plemen genetické dispozice k tvorbě jiných, vzácnějších typů kamenů. Obvykle se jedná o poruchu metabolismu některých látek nebo jejich transportu v ledvinách, což způsobí, že se do moči vylučují produkty metabolismu, které by tam vůbec neměly být (nebo jen v malém množství) a jejich vysokou koncentrací v moči se zvyšuje riziko tvorby močových kamenů. Jedná se např. o cystinurii, hyperurikosurii nebo xantinurii u různých plemen psů. Některá, často i nepříbuzná plemena psů, mohou mít poruchu metabolismu stejné látky s tvorbou stejného typu močových kamenů, ale způsobenou jiným typem genetické mutace nebo probíhající jinou metabolickou dráhou. Proto můžeme najít v nabídce testů např. cystinurii I-A, I-B, II a každá z nich se týká jiných plemen psů.

Xantinurie je geneticky vázané metabolické onemocnění, při kterém je porušen enzym měnící xantin na kyselinu močovou, což se projevuje zvýšeným vylučováním xantinu do moči. Xantin je v moči málo rozpustný, takže při jeho zvýšené koncentraci dochází snadno ke vzniku močových kamenů. Onemocnění se může začít projevovat již u štěňat a mladých psů. Základem terapie je nízkoproteinová dieta, zvýšený příjem tekutin a v případě větších kamenů nebo obstrukce močových cest nutnost chirurgického zákroku. Onemocnění je autosomálně recesivní, takže onemocnět mohou jen jedinci s genotypem P/P.

Shrnutí: Vzhledem k tomu, že nemocní jedinci jsou odkázáni k celoživotní dietě, v případě akutního stavu i operacím, mělo by být v zájmu chovatelů toto onemocnění u chovných jedinců testovat a zabránit narození nemocných štěňat. Chovní jedinci by tedy měli být testovaní a přenašeči (N/P) by měli být použiti v chovu pouze s jedincem čistým (N/N).

 

Makrotrombocytopenie

Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší krevní elementy. Tvoří se v kostní dřeni rozpadem větších buněk, tzv. megakaryocytů. Krevní destičky mají nezastupitelnou roli v procesu srážení krve při krvácení z otevřených ran, kdy se shlukují, vzájemně na sebe nalepují a vytváří první uzávěr krvácející cévy. Počty trombocytů jsou u většiny psů přibližně stejné, bez ohledu na plemeno, pohlaví či věk. Jejich snížené množství v krevním oběhu (trombocytopenie) může být způsobeno jejich sníženou tvorbou při onemocnění kostní dřeně, zvýšenou spotřebou při masivním krvácení nebo likvidací vlastním organismem při autoimunitních onemocněních. V každém případě je pokles počtu trombocytů pro veterináře alarmujícím znamením, že se děje něco závažného a je třeba pacienta důkladně vyšetřit.

Makrotrombocytopenie znamená, že krevní destičky jsou větší než je obvyklé a zároveň je jejich počet nižší než stanoví norma (tzv. referenční rozmezí). Tento stav vzniká díky poruše rozpadu megakaryocytů a výsledek je vlastně logický – megakaryocyt se rozpadne na větší trombocyty, kterých je ale tím pádem méně než u „zdravých“ jedinců. U kavalírů je toto „onemocnění“ způsobené genetickou mutací s recesivním způsobem dědičnosti, kdy se projeví pouze u jedinců výsledkem P/P. „Onemocnění“ dávám záměrně do uvozovek, neboť bylo zjištěno, že na funkci krevních destiček to nemá podstatný vliv. Ve studiích testujících populace kavalírů na makrotrombocytopenii bylo zjištěno, že téměř polovina z nich je „postižená“. Přesto byli téměř všichni tito psi bez jakýchkoli problémů, neměli tendenci ke spontánnímu krvácení a v případě zranění měli stejně rychlý průběh srážení krve jako jiná plemena.

Po přečtení předchozího odstavce každého napadne otázka, proč je tedy nutné tuto nemoc testovat. Odpovím zde ne jako chovatel kavalírů, ale jako veterinární lékař: v tomto případě se jedná více o problém zdravotní než chovatelský. Mnoho veterinárních lékařů nemá o této „destičkové abnormalitě“ u kavalírů ani tušení. Nedivte se, nikdo z nás není dokonalý a nikdo neví vše! Psích plemen a jejich genetických predispozic k různým nemocem je mnoho a jejich seznam se stále rozšiřuje. Takže pokud veterinář rutinně vyšetřuje krev od kavalíra a analyzátor vyhodnotí, že je v ní snížený počet destiček, začne lékař hledat důvod. Aby toho nebylo málo, analyzátor pravděpodobně napíše, že je destiček ještě mnohem méně než ve skutečnosti, protože mnohé přístroje počítají jednotlivé krevní buňky na základě jejich velikosti, a tak větší trombocyty připočítají někam k červeným nebo bílým krvinkám. O něco přesnější je krevní nátěr, kde se na destičky a jejich počty podívá člověk a ne stroj, ale i tam je výsledek závislý na mnoha okolnostech při odběru a zpracování vzorku a také na zkušenosti laboranta. Pokud kavalírovi nic není (nekrvácí, nedělají se mu modřiny, nemá potíže se srážením krve při operaci nebo zranění), tak se nakonec na nic nepřijde. Tady by měl majitel kavalíra veterináře hned při prvním nálezu nižších trombocytů upozornit, že naše plemeno je v tomto trochu odlišné od ostatních. Druhým důvodem, proč mít kavalíra testovaného na tuto mutaci, je také jeho zdraví, ale z druhé strany. Představte si situaci, kdy váš kavalír začne krvácet – buď spontánně nebo třeba po banálním úrazu (stržený drápek). Přijdete k veterináři a ten změří v analyzátoru, že má kavalír velmi málo krevních destiček. Je to již edukovaný veterinář a ví, že u kavalírů to může být normální. Jenže tento kavalír krvácí, což normální není ani trochu! A zde může majitel veterináři poskytnout informaci, že jeho kavalír je testovaný na makrotrombocytopenii s výsledkem N/P, takže rozhodně nemá mít snížený počet krevních destiček. Nález z analyzátoru tedy značí vážný problém, který je nutné akutně diagnostikovat a řešit.

Krevní srážlivost je velice složitý proces, složený z mnoha malých krůčků, které vedou k jedinému cíli – zastavit krvácení. Krevní destičky mají v tomto procesu nezastupitelnou úlohu, ale nejsou zdaleka jediné, které se v celé kaskádě uplatňují. Poruchy krevní srážlivosti jsou vždy závažné, protože mohou nastupovat náhle a způsobit v krátké době velké, život ohrožující ztráty krve. Příčinou může být např. úraz s velkou ztrátou krve, otrava jedem na krysy, skryté nádorové onemocnění nebo autoimunitní onemocnění (organismus rozpoznává červené krvinky nebo destičky jako cizorodý materiál a začne je likvidovat). Je tedy potřeba efektivní spolupráce majitele s veterinářem, aby byla rychle odhalena příčina krvácení a následně nastavena účinná terapie.

Shrnutí: Z chovatelského hlediska bych výsledek testu v chovu nezohledňovala, protože i jedinci s výsledkem P/P netrpí zdravotními problémy. Ovšem ze zdravotních důvodů popsaných výše je dobré znát výsledek tohoto testu u svého kavalíra.

 

Duchennova svalová dystrofie (DMD, Muscular dystrophy, MD)

Muskulární dystrofie je onemocnění svalových vláken, které je způsobené absencí proteinu dystrofin. Dystrofin funguje ve svalových vláknech jako opora, zpevnění svalů při jejich stahování. Pokud dystrofin ve svalech chybí, dochází k rychlé degeneraci svalových vláken a rozvoji výrazných klinických potíží. Mezi projevy nemoci patří nedostatek svalové hmoty, celková slabost, ztuhlá, shrbená, šouravá chůze, intolerance zátěže, potíže s polykáním, zvýšené slinění, zvětšený jazyk, dávení při jídle, dýchací potíže, svalové křeče, deformace nohou a třes. Obtíže s polykáním a dávení mohou vést k rozvoji aspirační pneumonie (zánět plic způsobený vdechnutím potravy). Onemocnění se projevuje už u štěňat a mladých psů, nejčastěji od 6 týdnů do 3 měsíců věku. U samců bývají klinické potíže výraznější než u samic. Na tuto nemoc neexistuje žádná účinná léčba. Klinické potíže s věkem progredují, a v průběhu několika měsíců až let vedou ke smrti, resp. provedení euthanasie u postiženého jedince.

U kavalírů byly nalezeny 2 různé mutace, které mohou způsobit poruchu tvorby dystrofinu. Každá mutace způsobuje toto onemocnění samostatně, není nutné, aby měl jedinec obě najednou. Dědičnost této choroby je jiná než u ostatních nemocí, které u kavalírů testujeme. Nemoc je vázaná na pohlavní chromozom X. Protože samci mají chromozomální výbavu XY, mohou být buď pouze zdraví (pokud mají chromozom X bez mutace) nebo postižení (pokud jejich X chromozom mutaci nese).  Feny mají chromozomální výbavu XX, takže mohou být skrytými přenašečkami onemocnění, pokud mají mutaci jen na jednom chromozomu. U přenašeček se obvykle klinické příznaky nevyskytují.

Shrnutí: Vzhledem k závažnosti onemocnění a způsobu dědičnosti by z chovu měli být vyřazeni nejen postižení jedinci (pokud by vůbec působení v chovu byli schopni), ale také feny-přenašečky, protože mohou plodit přímo postižené potomstvo (samčí). Podle dosavadních výzkumů se zdá, že je výskyt mutací genu pro dystrofin v populaci kavalírů naštěstí velmi nízký. Zodpovědným testováním a vyloučením přenašečů můžeme zajistit, že se nemoc nebude v chovu dále šířit a bylo by možné jí z populace kavalírů zcela vymýtit.

 

Máme tedy nové testy… A co teď s tím?

Výskyt konkrétního genetického onemocnění může být v různých regionech odlišný s ohledem na způsob chovu (vyhledávání určitých krevních linií), importu nové krve, pravidel pro liniovou a blízkou příbuzenskou plemenitbu atd. Pokud náš chovný materiál neotestujeme, nemůžeme vědět, jak na tom u kterého onemocnění jsme (viz. u nás častější zastoupení EFS vs. větší incidence CCDE v okolních státech).

Vzhledem k tomu, že většina onemocnění se dědí autosomálně recesivně, nelze pouhým pohledem říci, že někdo má chov zdravý, protože se mu tam tato nemoc nikdy nevyskytla. Pokud bude mít chovatel štěstí, může chovat třeba na 5 generacích přenašečů, aniž by se mu narodilo postižené štěně, protože se mu náhodně podařilo do páru vybrat čistého jedince nebo mu statistika byla nakloněna, a i ze spojení dvou přenašečů byli všichni potomci zdraví. A ruku na srdce, kolik majitelů se v případě zdravotních potíží psa obrátí o radu či pomoc na svého chovatele? Většina z nich si postěžuje pejskařům v parku, poradí se na FB a řeší problémy u veterináře, ale zdaleka ne všichni informují i chovatele, takže se mnohdy o zdravotních problémech svých odchovů ani nedozví.

Bohužel se často setkávám s přístupem chovatelů, že testy jsou jen další výmysl, který jim hází při chovu klacky pod nohy a stojí nekřesťanské peníze. Tak to ale není! Genetické testy nemají být strašákem ani bičem na chovatele. Naopak je to úžasný nástroj, kterým můžeme o zdraví našich psů získat mnoho zajímavých informací a můžeme je získat snadno, rychle, bez zátěže na organismus psa a s minimální zátěží pro naši peněženku. Genetický test se provede ze stěru tváře nebo z krve, bez nutnosti narkózy nebo potřeby testování v průběhu života psa opakovat. Laboratoře se dnes již předhánějí v tom, která nabídne lepší sadu testů za výhodnou cenu, takže je testování finančně dostupné. Pokud bude balíček testů stát 3500 Kč a feně se narodí 5 štěňat, tak při rozpočítání nákladů to na každém štěněti dělá 700 Kč. A pak bude mít fena ještě další vrhy, takže se náklady na testy ještě více rozmělní.

Na druhou stranu se velmi často setkávám se stigmatizací přenašečů některé genetické nemoci, zejména pokud jde o plemeníky. Když je fena přenašečka EFS, tak na ní chovatel klidně bude chovat, ale na psa se stejným výsledkem se všichni dívají, jako by byl prašivý. Přitom může tento jedinec nést mnoho kvalitních vlastností, jak exteriérových, tak zdravotních. Je smutné, že šestiletý pes se zcela zdravým srdcem nenajde uplatnění v chovu pouze proto, že je přenašeč. On přeci žádná nemocná štěňata nevyprodukuje, pokud se spojí s čistou fenou a může svým potomkům přispět jinými kvalitními geny! Touto zbytečnou negativní politikou přichází náš chov o důležitou genetickou diverzitu a riskujeme, že se zvýší příbuznost chovných jedinců a časem se může objevit nějaká další genetická nemoc, kterou přenášeli zrovna ti psi, co měli dosavadní genetické testy čisté.

Byla bych ráda, abyste si z tohoto dlouhého článku odnesli základní informace, které vám pomohou pochopit podstatu těchto nemocí, jejich vliv na zdraví kavalírů a dědičnost. Přála bych si, abyste genetické testy brali jako nedílnou součást svého chovu, zdroj dalších důležitých informací při rozhodování o budoucím chovném páru, stejně jako sledujete jejich výstavní úspěchy, exteriérové znaky a kvalitu dosavadních potomků.

Zodpovědností každého chovatele je odchovávat štěňata odpovídající standardu nejen exteriérem a povahou, ale také odchovávat štěňata zdravá ve všech ovlivnitelných aspektech. Samozřejmě, že zdravotních problémů je u každého plemene celá řada. Ne vždy jde všemu předejít, ne vše je možné otestovat a ovlivnit, mnohé nemoci ani nejsou dědičné. A pokud se u vašeho odchovu nějaké zdravotní potíže objeví, důležité je s novým majitelem komunikovat, vyslechnout ho, nabídnout radu a podporu, bez ohledu na to, zda jde o genetický problém či nikoli.